KARMA
Ne každý z nás si uvědomuje, co karma a reinkarnace vlastně jsou a proč na nich tak záleží... Mysleme teď na schopnosti, se kterými jsme se narodili, a na všechny dobré věci, které se nám v životě přihodily. Zamysleme se i nad takzvanými omezeními a zkouškami, které nám přišly do cesty. Oba tyto aspekty souvisí s naší karmou. Teorie karmy nám jednoduše vysvětluje, že vše, co se nám děje v současnosti, je výsledkem příčin, které jsme sami uvedli do pohybu v minulosti, bez ohledu na to, zda to bylo před deseti minutami nebo deseti životy...
Karma jako pojem znamená odpovědnost a úplatu za činy, reinkarnace je jen synonymem slova náhoda. Naše duše se inkarnují (zůstávají ve fyzickém těle) mnohokrát. Pochopení karmy a reinkarnace nám také pomáhá pochopit význam otazníků v životě. Proč já? Proč ne já? Proč se někdo za stejných podmínek narodí zdravý a šťastný a druhý – nešťastný, chudý a nemocný? Učení karmy a reinkarnace vysvětluje, že naše duše podle stejných vzorců, které lze pozorovat v přírodě, prochází cestou zrození, zrání, smrti a poté znovu získává možnost znovuzrození. Toto učení nám říká, že jsme součástí pohybujícího se proudu vědomí a že naše duše se vyvíjí prostřednictvím zkušeností mnoha životů.
Přirozené cykly karmy a reinkarnace nám mohou pomoci pochopit, jak jsme se dostali tam, kde jsme dnes a co s tím dělat. Mohou nám pomoci pochopit, proč jsme se narodili s určitým souborem schopností a talentů, krizí a zkoušek, povolání a tužeb. Mohou nám pomoci vyrovnat se s otázkami, které nás trápí ve chvílích podráždění: „Proč jsem se narodil těmto rodičům? Proč se mi narodily tyto děti? Proč se bojím vody nebo výšek? Proč jsem se neoženil nebo nešťastně nevydal? atp. Slovanští Volchové učí, že Duše je přímo spojena s osobností člověka a má v sobě dva principy: Světlý a Temný. Aby mohla duše žít věčně ve štěstí, musí se rozvíjet dobrými skutky, svědomitě sloužit-pomáhat pozemské rase a nebeské rase, zvyšovat podíl Světla (poznání, informace) a Ohně (energie) v sobě.
Zároveň procházíme evoluční cestou od hrubohmotných bytostí k jemnohmotným. Tak na jedné straně každý z nás rozvíjí své individuální vědomí a na druhé straně působíme jako integrální součást Celku, Vesmíru-Stvořitele, spolutvůrců a přímých vykonavatelů jeho Božského plánu. Když člověk žije nespravedlivě (nepozná kony vesmíru), vytváří nespravedlnost a ničí svět kolem sebe, jeho duše je temná a těžká. Proto po smrti člověka může Duše, vibrující nízkými vibracemi, upadnout do nižšího světa neprojevené existence - Nav. Ale ve védské tradici našich předků je nové i Nav - tedy místo, ze kterého začíná nový start po neúspěšném životě.
Proces vývoje lidských duší pomocí reinkarnací je dosti pomalý. Abychom si osvojili božské vlastnosti, je nám dáno pole působnosti – pozemský svět. Po vyčerpání všech zkušeností, které jsou založeny na různých pozemských zkušenostech, nepříjemných i radostných, člověk dospěje k sebepoznání. Tak si uvědomuje svůj božský původ a jednotu se Stvořitelem. Toto pochopení ho vede k dokonalosti se stejnou vnitřní nezbytností, s jakou trávové semínko dává trávu, dubové semeno dává dub a Boží částice - Stvořitele...
K získání zkušeností člověk potřebuje ne jeden, ale mnoho životů. V závislosti na roli, kterou mu Vesmír klade, žije člověk mnohokrát, inkarnuje se v různých epochách, v různých podmínkách, dokud ho pozemská zkušenost zcela neumoudří.
Když budete chtít, můžete svému životu a svojí karmě porozumět. Ledacos pochopíte - Volba je na Vás . . .
převzato
Komentáře
Okomentovat