Něco ze života
Právě jsem poslala dál svoje první karty. Byly se mnou dobrých 20 let. Pomáhaly mi, volaly mě, byly tady, když jsem je potřebovala. Jejich obrázky zná asi každý. Obyčejný Tarot, řeknete si.
Ne, pro mě to byl kamarád, přítel, který je tu když potřebujeme. Ze začátku jsme k sobě hledali cestu, na chvíli skončily také odložené ve sklepě. Ale, jako bych stále slyšela volání, poselství, že mi něco chtějí říct. Vytáhla jsem je znovu z temného sklepení a určila jim čestné místo. Dostaly krásný domov a byly tu zas vždy, jen pro mě.
Pak jsem objevila něco lepšího. Něco co mi pomohlo nahlédnout do duše člověka. Pomocí karet a výpočtu. Jako v Astrologii. Ponořila jsem se do učení nové metody. "Páni", mnohdy jsem nebyla schopna slov. Co dokáže odhalit pouhá hra s čísly a kartami. Moje staré karty mi ochotně pomáhaly a díky nim, jsem lépe chápala souvislost věcí.
Nyní přišel čas se rozloučit, karty budou dál sloužit svému účelu. Jsou teď v dobrých rukou, vím to. Jsem jim moc vděčná, za jejich pomoc a za to, že se mnou strávily nějaký čas. Ale život jde dál a pro mě je teď nová metoda poznání jako vodopád informací, jako obrovská základna, kam mohu přijít a vytáhnout si to co zrovna potřebuji. Dnes a denně se přesvědčuji, že v kartách je ukrytý celý náš vnitřní svět, jen jsme ztratili klíč, kterým bychom si odemkli k němu bránu.
Já ho našla, pomalu odemykám tajemství, slůvko po slůvku. Je to dlouhá cesta a ne všechny brány se otevřou naráz, někdy se musím vrátit a zkusit jinou bránu, do které pasují moje klíče. Ale mám cestu a mám cíl.
Toto je poděkování jedné neživé věci, věci, která má duši a pokud budete hodně potichu, uslyšíte ji promlouvat.
Komentáře
Okomentovat