Podobenství o rodičovské lásce
Jednoho dne přišla k Bohu žena. Její záda se prohýbala pod tíhou velkého břemene.
"Jsi unavená, ženo?" – znepokojoval se Pán. - Sundej břemeno ze svých ramen, posaď se, odpočívej.
"Děkuji, nebudu dlouho," odmítla žena. - Jen se zeptám - a okamžitě se vrátím! Co když se během této doby něco stane? To bych si nikdy neodpustila!
"Co si nejsi připravena odpustit?"
"Jestli se něco stane mému dítěti. Přišila jsem Tě jen požádat: Pane, zachraň ho a zachraň!"
"To vše dělám," řekl Pán vážně. – "Dal jsem ti snad důvod pochybovat o mé péči?"
"Ne, ale... V tomto životě je tolik nebezpečí, špatných vlivů, ostrých zatáček! A on už je v takovém věku - chce všechno vyzkoušet, všude zapadnout, ve všem se nějak prosadit. Mám velký strach, že na své cestě dostane smyk, ublíží si a bude ho to bolet."
"Nu, příště pak bude opatrnější, protože bude vědět, co je to bolest," odpověděl Pán. – "To je velmi dobrá zkušenost! Proč ho to nechceš nechat naučit?"
"Protože ho chci zachránit před bolestí! – zvolala matka horlivě. "Víš, vždycky s sebou nosím pytel slámy, abych ji položila tam, kde by mohl spadnout."
"A ty chceš, abych to ze všech stran přikryl slámou?" "To je špatně. Podívej se!"
A Pán okamžitě vytvořil velkou hromadu slámy a hodil ji do světa. Utvořila kruh kolem syna té ženy a chránila ho před všemi nebezpečími, před všemi pokušeními.
Žena viděla, jak se její syn snaží dostat slámou ven, ale marně. Syn se rozběhl, pokusil se proběhnout kruh ze slámy, propadl zoufalství a pak vzteku. A nakonec odněkud vyndal sirky a zapálil slámu. Plameny vyšlehly a celý obraz byl okamžitě zahalen kouřem.
"Syn!" - křičela žena. - "Synu, jdu ti na pomoc!"
"Chceš přidat další slámu do ohně? - zeptal se Pán. – "Měj na paměti: čím více slámy rodiče rozprostírají, tím silnější je touha prorazit ji za každou cenu. Pokud se to nepodaří, může člověk dokonce začít marnit svůj život. Koneckonců on neví, co je bolest a co je svoboda volby...
Myslíš si, že je to záchranný kruh kolo ze slámy, ale ve skutečnosti je to pytel problémů, který na něj házíš. Obsahuje všechny hrůzy, které si představuješ, všechny strachy, které v tobě žijí, všechny strachy, které tě sžírají.
Vše, o čem přemýšlíš a čím se trápíš, získává na síle a roste, protože tomu dodáváš energii. To je důvod, proč je tvoje břemeno tak těžké a tvoje záda jsou tak unavená..."
"Takže se nemám starat o svého syna?! A tohle mi říkáš, Pane?"
"Starejte se, jak chceš. Ale neměla by sis dělat starosti. Ostatně i mně na něm záleží. Nech mě taky dělat svou práci."
Toto podobenství říká, že někdy přílišná péče a starost o druhé je spíše na škodu, než k užitku. Milujme své blízké, pečujme o ně, ale nechme jim svobodnou vůli se rozhodnout, vyzkoušet a zažít. Nesnažme se obalit je kopou slámy. Mohli by si víc ublížit.
Shamanka

Komentáře
Okomentovat